Nový Zéland. Daleko na mapě, blízko k srdci S VLASTORUČNÍM PODPISEM

Příroda, ze které mrazí; pláže lákající k nekonečným procházkám; oceán všude kolem, který jen dokresluje vzdálenost těchto ostrovů od zbytku světa. Geografická odlehlost Nového Zélandu však osamocenému cestovateli dává víc, než se na první pohled může zdát.
Lucie strávila na druhé straně zeměkoule jedenáct měsíců, ze kterých si neodvezla jen dva popsané cestovní deníky. Chvíle v zemi, kde je víc ovcí než obyvatel, považuje bez nadsázky za "nečekaně šťastné", a to i přesto, že se na Nový Zéland vydala bez varování. A jak zjistíte, varování by měl dostat každý, kdo směřuje do těchto končin.
Více než šedesát krátkých postřehů je symbolickým poděkováním všem cestovatelům i místním, kteří Lucii na její cestě doprovázeli. Někdy se zdrželi jen chvíli, jindy zůstali po jejím boku déle. Ale čas ve finále nehrál roli. Velký dík patří v neposlední řadě i Novému Zélandu samotnému.

Kniha s vlastoručním podpisem spisovatelky Lucie Semanské.

Ukázka z knihy:

Kapitola 36. Tekapo

"Kostel dobrého pastýře u jezera Tekapo je v průběhu pěkného dne jednou z klasických zastávek autobusů s turisty. Zaparkovaných vozidel stojí před kostelem nespočet. Starý ještě neodjel a nový už si brousí pneumatiky na jeho parkovací místo. „Patnáct minut, prosím, poté všichni zpátky na svá sedadla!“ volá průvodce na své ovečky.

Paradoxně tak dnes kostel dostává svému jménu. Málokde na Zélandu máte pocit opravdového masového turismu, neboť lidé se vždy rozprostřou do prostoru. Je tu tolik krásných míst, kde vám zmizí ze zorného pole. Kostel je však jednou z výjimek. Turisté se valí z autobusů s fotoaparáty v ruce a v očích jim svítí zoufalá snaha ukořistit na chlup stejný obrázek kostelu, který znají z turistických brožurek.

Na oné fotografii stojí na okraji jezera osamocený kostel, budova připomínající horskou chalupu, ze šedivého kamene s dřevěnými vstupními dveřmi v průčelí a několika malými bočními okny. Ke kostelu vede úzká cestička lemovaná zlatavou vysokou trávou. Osiřelost stavby dokreslují temné a těžké mraky na pozadí, zatímco z druhé strany jezera se rýsují obrysy Jižních Alp.

Kostel je poměrně maličký, není zdobený a jeho kouzlo spočívá v dokonalé harmonii, kterou vytváří s okolní přírodou. Byl postaven pro první pastýře a obyvatele tohoto kraje a je stejně jednoduchý a strohý, jako byl kdysi život těchto osadníků. Prostá účelovost v minulosti, dnes jedno z nejvíce magických míst. 

V podvečer vesnička Tekapo upadá do ticha a temnoty a kostel se noří do černého stínu. Naplno vyniká odlehlost a opuštěnost tohoto místa připomínající měsíční krajinu. Do Christchurche jsou to celé tři hodiny jízdy, na Countdown nebo jiný supermarket zapomeňte na hodně dlouho. Na kopci Mount John nad jezerem se nachází královská observatoř pro pozorování hvězd. Není tu nic, co by hvězdy nad hlavou rozptylovalo, žádný světelný smog. Dvě pozorovatelny, obrácené bílé přilby, působí jako podivná stavení z budoucnosti, avšak když se podívám na ničím nerušenou, zvlněnou krajinu rozprostírající se do všech světových stran, noční rozhledny do tohoto prostoru vlastně zapadnou. Celá oblast totiž působí jako reliéf neznámé planety. Na Zélandu neexistuje lepší místo k pozorování noční oblohy, vesmír je na dosah a Mléčná dráha s ním.

Jsi tady, Malý princi?"